Zažíváme osvícenství sexuální asistence?

26. február, 2014 ˑ Rubrika: Osobná asistencia, Služby, Zdravie ˑ bez komentárov

Sdružení Rozkoš bez rizika vydalo před několika týdny publikaci, v níž věnuje velký prostor intimní či sexuální asistenci. Nejen sociální pracovnice vidí ve spojení nabídky jejich klientek a klientů, současných i bývalých prostitutek a prostitutů, se službou pro lidi s hendikepem velkou příležitost pro obě strany. Vždyť uspokojit své sexuální potřeby potřebuje každý. Pokud navíc pracovník či pracovnice ví, co dělá, jaké postižení s sebou přináší jaké komplikace, a má zkušenosti, snižují se rizika spojená s využíváním běžných sexuálních služeb.

Článek Rozkoše bez rizika najdete ZDE. Trend v legitimzaci sexuální asitence je aktuální v několika evropských zemích. Tato služba je součástí života hendikepovaných ve Švýcarsku, v Dánsku, v Nizozemí, v Itálii, v Anglii, nově se výrazně diskutuje i ve Francii. Nemá však pevné základy a není nijak výrazně rozšířená, naopak je obtížné dobrou sexuální asistenctku či asistenta sehnat.

V české kotlině se v současné době o sexuální asistenci mluví čím dál častěji. Intimita lidí s různými formami postižení, s tělesnými vadami, s mentálním postižením či s duševními chorobami se dostává konečně na světlo. Vznikají odborné publikace, diskuze, články v běžných médiích, začínají se na toto téma psát první diplomové práce a vznikají první dotazníky. Sexualitu hendikepovaných objevují sami lidé s postižením, sociální pracovníci, rodina i běžná veřejnost. Společně s osvícenstvím sexuality však dochází i k osvícenství tělesnosti lidí s hendikepem jako takové. Přijetí vlastního těla, vlastních možností, poznání svých reakcí.

Kdo je sexuální asistent?

Sexuální asistentka či asistent je žena nebo muž, kteří nabízejí podpůrné aktivity pro osoby s hendikepem. Pomáhají jim prožívat jejich sexuální potřeby. Služba se obecně nazývá sexuální asistencí či sexuálním doprovázením. Existují i jiná označení, mj. Körper-Kontakt-Service (Servis tělesného kontaktu), alternativní zprostředkovávání partnerů/partnerek, surrogacy terapie (náhradní partnerství) a práce jako dotykový pracovník/pracovnice.

Zajímavě o tom hovoří například sexuální asistentka Catharina z Německa. Ta tuto službu nepovažuje za pouhou nabídku k sexu. Mezi klientem a asistentem se totiž často utvoří především prostor pro rozvíjení zkušeností. „Možnost si zkusit nové věci, dotyk, smyslnost, nahotu, kontakt s druhým člověkem, blízkost a něžnost – to vše je možné při sexuální asistenci objevovat. Člověk si může utvořit vztah k sobě samému, ke svému tělu. To může mít pozitivní dopady i v běžném životě,“ dodává Catharine. Nezapomíná však podotknout, že tuto potřebu hendikepovaných si už čím dál častěji uvědomují jak sociální pracovníci, tak i rodina. Málokdo ale umí zprostředkovat praktickou fyzickou službou, která by šla nad rámec poradenství nebo intimní asistence.

Sexuální asistence je ale stále službou, která nemá jasné vymezení, nemá právní ukotvení a v současnosti se jí zatím nikdo nevěnuje. Jak uvádí článek z publikace Ze sexbyznysu na trh práce, v současnosti mají některé instituce určené pozice intimního asistenta. Ten je však v pozici jakéhosi kouče, k souloži nebo i k pomoci s masturbací v tomto případě nedochází. I tak je ale takových sociálních pracovníků, kteří umí poradit i s intimními otázkami, pomálu.

To, že není možné uspěchat zavedení nové služby, dosvědčuje i jedna ze švýcarských organizací pro hendikepované s názvem „pro infirmis“, která v roce 2003 začala nabízet kurzy sexuální asistence. Tuto nabídku však musela ještě ve stejném roce stáhnout – nebyl zájem ani mezi jednotlivci, ani mezi institucemi, což zapříčinilo i výpadek finančních zdrojů od sponzorů a donátorů. Z uvedené situace je jasné, že nejdřív je potřeba veřejnost i potenciální klienty důkladně informovat, debatovat o etických pravidlech i o skutečných potřebách, zmapovat poptávku a následně se obrátit na zákonodárce, aby na základě veřejné ho mínění tuto službu zlegalizovali.

Jako další zdroj k tomuto tématu je možné uvést francouzský dokument, ve kterém se dozvídáme možnosti sexuální asistence, poznáváme potřebné klienty a také sledujeme postup legalizace a veřejné diskuze této služby na příkladu Švýcarska. Tento dokument přeložili pro potřeby konference Přisedni si, kterou pořádala Liga vozíčkářů, studenti brněnské Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Stačí si zapnout titulky a dozvíte se, kam pomalu směřuje i nabídka služeb pro lidi s těžkým postižením i u nás. Zatím jsme však na začátku…

Jaký názor máte na tento trend vy? Využili byste nabídky sexuální asistence? Znáte někoho, kdo by tuto službu potřeboval? Jaká dilemata a etické problémy v této oblasti vidíte? Diskutujte pod článkem.

A zároveň se těšte na obsáhlý materiál, který připravujeme pro druhé číslo časopisu Vozíčkář, které vyjde na začátku května. V něm se dozvíte, jak se v zahraničí za sexuální asistenci platí, jaká jsou etická dilemata s touto službou spojená, jak konkrétně může sexuální asistence pomoct lidem s různými druhy postižení, co je třeba pro vytvoření fungující a morální služby…

Aneta Vidurová

Zdroj: vozickar.com

Další články o sexuální asistenci:

Filmy o sexualitě hendikepovaných:

Povídky o sexu hendikepovaných:

Sexualita lidí s poškozenou míchou: